Vyjdi a staň se krásy tvůrcem,

pociť touhu básně rodit a verše psát,

neboj se krví pošpinit své dílo.

Co horšího mohlo by se psanci stát?

Žízni u pramene, dli v cizotě domoviny,

ptej se koně, co z prostřeleného břichu

vylévá své vnitřno do války bouře a

našeptává ti slova ta plna hříchu.

Hledej studánky v lesech hlubokých,

piš mu, cožpak můžeš více – co ještě můžeš

dodati? A víš, že přec je dovoleno pouze

nad slovy vlastními zoufati suše.

Slyš zbortěné harfy tón a živého mrtvého

cit, nikdykrát nevrátí srdci se tvému Lenora;

prociť onu bolest sžírajíc nitro ducha

neklidného, krkavce – přítele – netvora.

Zejtra? Což zejtra? Básník ví,

že hřbitovní kvítí prokletých čeká naň,

v místě, kde Toman koněm zatočil,

kde pohltila rozbouřené mládí stráň.

Poznej všechny řitě světa – i tu jeho,

když v básni zazní program tvorby cloněn,

že nejdůležitější pro umělce mělo by být

to, jak dobře projdou ohněm.

Albino boy - 11. Vlastní barva

Zdravím!
Radši nekomentujme, jak dlouho mi trvalo něco dalšího napsat, a pusťme se rovnou do čtení.

Albino boy - 10. Bezbarvý konec

Zdravím!
Tak, trvalo mi to půl roku (PŮL ROKU!), než jsem napsala další díl, protože jsem neschopná si udělat čas a pevně se tomu oddat. Ale tak co už, aspoň jsem se na to nevykašlala jako na MICBU, ne? Další Tim je tu.

Recenze: Holding Up the Universe

Zdravím!
Dlouho jsem se neozvala, ale nebyl čas. A on sem stejně nikdo moc nechodí, takže příliš nechápu, komu se pořád omlouvám. Pravděpodobně jen sama sobě. Dneska to bude opět recenze na knížku, protože bych si neodpustila, kdybych tady na blogu o ní nenechala ani slovo.

Veličenstvo agonie

Pach síry nesouc k hroboví dívku temnou,

v šat tmy hluboké noci oděné.

Ňadra pod slabým nádechem se vzepnou,

řinčení - řev - jekot - kapky raněné.

Hlasitá dutost pádu v širou zem,

započatého v končinách ledem vládnoucím.

Pryč hlasy, kat a smrtihlav, neb

prázdná duše lape dechem tonoucím.

Konečná lůny slova tichá krev pění,

pryč - pocity! Tma uchovává

noční děsy, jež v nicotu věří

a náhrobkové vstávají v poctu jich.

Ba temno chladu, ba lítý zpěv

a krutý žal při hořkých slzách roní.

Chlapec věřil ve snách lilie květ,

co se na jaře v romantické mysli zrodí.

Realita tvrdým úderem železného kovu

pěstí roztříštila lebku jako vzpomínku jedinou.

Veškerá lidskost ukryla svého citu něhu,

bytosti popraví - oběsí - zhynou.

Albino boy - 9. Poslední tah štětce

Ne, že bych byla líná, já tenhle díl napsala už asi před týdnem, ale pak jsem nějak nebyla schopná ho dát sem. Navíc teď toho mám opravdu dost (ostatně jako vždy, moje výmluvy už znáte), takže tak. Ale snad se vám to bude líbit jako obvykle, Tim a jeho barvy už na vás čekají! :)

Ohlédnutí za rokem 2016

Zdravím, moji milí,
udělala jsem to i loni, a jelikož mi to přijde jako příjemně pohodový a zároveň elegantně retrospektivní vzpomínkový příspěvek, rozhodla jsem se, že ho přidám i letos.