Noční den a denní noc,
hrdlo svírá se mi moc.
Lapání po dechu zbytečným se stává,
zůstane už jen úmrtní zpráva.
Márnice návštěva první a poslední,
svět tě pak v tmavé rakvi zabední.
Zatmění slunce a východ úplňku,
z tvé existence udělá jen domněnku.
Cesta jen jedna je - a to je do pekla,
Za chvíli pozřeš chuť smrtelného tepla.
Jen jeden směr bez cesty zpět,
na tvém mrtvém hrobě roste už květ.
Pomalu nedýcháš, opouštíš plíce,
tvé tělo baží po kyslíku více a více.
Nebolí to kvůli tvému bezbožnému oddávání,
už cítíš hořící pánu zla a smrti poddávání.
Nekonečná cesta se smutným koncem,
smrtelná věž se smutným zvoncem.
Prachovým skupenstvím staneš se brzy,
už mrzí tě tvá smrt, mrzí?
Bolí tě pomyšlení na to, co mohlo být?
Bolí tě kvanta dívek, která si mohl mít?
Zpytování svědomí zbytečným se stává,
zůstane už jen úmrtní zpráva.
