I was raised to face any challenge. - Louie Zamperini

Osud vojákův

čtvrtek 23. července 2015

Stoupám k hlubinám proklatě nebeským,
naslouchám řehotu zbraní, uprostřed bitevního pole spím.
Samopal o další náboje žalostně prosí,
jeden poskok, který teď zakrvácený padá, mu je až k nohám nosí.

Utichla bouře, žalostný zpěv premiéru prožívá,
bestie lidské baží po mase, zabíjí, když nikdo se nedívá.

Nic z toho však omylem není,
ubozí zabijáci, už cítíte se vinní?
Vše účel svůj a hodnotu nese,
pročpak osud vás k pekelným branám veze?

Hnijící zatuchliny ožírají hladové hyeny,
vojáčci, jak moc jste ve své víře zmýlení?

Poslední kulky do hrudi prožírají se,
již navždy zůstanou ve sladkém zrádcově mase.
Škaredý úsměv do tváře se vtírá,
kdopak rozkládající se mrtvoly hrdinů posbírá?

Válka končí, salvy slávy zní
pro ty, jež bezmyšlenkovitě promrhali tolik dní.

Poslední kousíčky vojáčka vítr s prachem odvane,
na jeho jméno ani zabiják nikdy nevzpomene.

Poznámka autorky:

Válka je super. Fakt. Jen ta básnička není nic moc.

Války růží

úterý 14. července 2015

Vzdech Molotovu navždy poslední,
čirá radost, když svou vlastní zemi plení.
Utichá vřískot samopalů bezedných,
zůstává pouze jeden pár očí vražedných.

Automatické zbraně déšť nový spouští,
malý chlapec se slzami skrývá se v houští.
Pláče, sténá, jeho srdce posledně vzdychá
a po několika sekundách mrtvolně utichá.

Zasažen kulkou bojovníka na straně jemu vlastní,
svíčko jeho života, tak už konečně zhasni!
Nevinná duše se k nebeské modři vznáší
a koně všech bojovníků náhle se plaší.

Nikomu není líto žádného mrtvého těla,
jako kdyby to sama jejich odporná duše chtěla.
Ani jeden ze zástupu statisíců nehne brvou,
tahle oběť bohužel není poslední ani prvou.

Čilý rachot, řinčení pistolí, vůně čpavku,
který z těch ubohých vojáčků půjde za volavku?
Který z nich oddaně položí srdce za vlast
a nebude se během plnění své role třást?

Nikdo náhle nemá dostatku odvahy,
členi vojska stávají se bratrovrahy.
A Války růží opakují historii svou,
proč jejich velitelé o svobodě lžou?

Automatické zbraně déšť nový spouští,
malý chlapec se slzami skrývá se v houští.
Jeho tělo odevzdáno napospas přírodě,
bez lásky, bez záchrany, avšak v nekonečné svobodě.

Poznámka autorky:

Dílo psané poměrně rychle a neuvážlivě pod náporem negativních emocí. Není to skvost ani něco, co bych si pročítala denně, ale tak špatné to zase také není.

Svoboda

pátek 3. července 2015

Vítězím nad systémem.
S až nepříjemně hřejivým pocitem v srdci se vydávám směrem k radnici, která se mi doslova bortí před očima.
Přeprogramování mozků sice trvalo nějakou tu chvíli, ale nyní všichni bojují proti systému, doslova ho vytrhávají z kořenů.
Nechápu, jak mohl systém tak dlouho vládnout. Nikdy nic neudělal, nevydal zákoník. Pokud se stala nějaká pohroma, nikdy se neomlouval.
Přeci jen ta neaktivita k něčemu přispěla.
Systém, ten co nic nenapsal, svojí leností zlegalizoval mou revoluci, sám sebe uvěznil v žaláři nekonečného zapomnění.
S úsměvem na tváři se otáčím proti slunci a v duchu děkuji bratrovi za jeho pomoc.

Boj o svobodu je boj o právo svobodně volit svůj druh nesvobody. - Gabriel Laub

Drabble na téma: Ten, co nic nenapsal

Revoluce

Na vlastní nebezpečí se vydávám do útrob centrálního mozku kyborgstva, snažím se dostat k hlavnímu rozvodu informací a zničit jeho vedení. Obklopuje mě menší armáda droidů, kteří se rozdělují do všech možných chodeb, kde ničí vše, co by nás mohlo usvědčit.
Rozhodně pokračuji dál a potlačuji všechny myšlenky týkající se vzdávání. Dotáhla jsem to až sem, mám obrovskou šanci na záchranu svobody. Jsem poslední nadějí kyborgů, všichni mají až příliš vymyté mozky na to, aby začínali s revolucí.
Několik zručných ruček mých pomocníků otevírá obrovské dveře trezoru, ve kterém je poklad našeho systému.
Na vlastní nebezpečí ho ničím.
Osvobozuji život.

Úspěšná revoluce je velká svatba - lid si bere svobodu. Zbývá jen ji uživit a naučit se s ní vycházet. - Gabriel Laub

Drabble na téma: Na vlastní nebezpečí

Teď

Stojím proti hlavní centrále, obklopuje mě armáda menších robotů, kteří nyní znamenají pro celé kyborgstvo lepší zítřek. Pokud se tahle akce povede, už nikdy nebudeme muset trpět bezhlavé vymývání mozků. Všechno bude svobodné, krásné, konečně to bude život, ne přežívání.
Učiním několik rozhodných kroků, než mě pohltí obavy. Co když se to teď nepovede? Neměla bych se otočit a vrátit se domů, oddat se systému a žít jako všichni ostatní?
Kdyby se cokoliv pokazilo, už by to nebylo ani přežívání, spíše umírání.
Nesmím to vzdát, ne teď. Vytrpěla jsem toho dost.
Žádné nohy na ramenou, žádný útěk, žádné vzdávání.
„Teď!“

Lidem neschází síla, schází jim vůle. - Victor Hugo

Drabble na téma: Nohy na ramenou
 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS