Zlámané tóny bezstrunně bolestných houslí,
žal a bol při každém projetí smyčce,
mísí se krev, oddanost a bída s nouzí,
vše je podobné krevní oběh zastavující žilní kličce.
Dřevěný nástroj heká, naříká, pláče a moře slz roní,
vše utichne v čas noci, kdy se hořící slunce k zemi skloní.
Houslí mysl klidný duch a rozum nabourává,
jelikož jim nikdo neřekl, že s nocí bolest neustává.
Je to krátké. Jo. Vím. Ale účel to splnilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat