Oblíbené básně

Zdravím,
dnes to bude opět trochu netradiční příspěvek, ale myslím, že ho většina z vás ocení, protože se opět jedná o básně. Sice ne z mé dílny, na ty si budete muset ještě hodnou chvíli počkat, ale přináším vám několik veršů, které mě oslovily a chytily za srdce. Doufám, že se mnou budete sdílet názor, a pokud ne, určitě mi dejte vědět, copak se vám příčí. :)
Díla jsem nechala v původním znění, protože překladů existuje více a nerada bych zkomolila krásu básnického jazyka.


So You Want To Be A Writer - Charles Bukowski
if it doesn't come bursting out of you
in spite of everything,
don't do it.
unless it comes unasked out of your
heart and your mind and your mouth
and your gut,
don't do it.
if you have to sit for hours
staring at your computer screen
or hunched over your
typewriter
searching for words,
don't do it.
if you're doing it for money or
fame,
don't do it.
if you're doing it because you want
women in your bed,
don't do it.
if you have to sit there and
rewrite it again and again,
don't do it.
if it's hard work just thinking about doing it,
don't do it.
if you're trying to write like somebody
else,
forget about it.
if you have to wait for it to roar out of
you,
then wait patiently.
if it never does roar out of you,
do something else.

if you first have to read it to your wife
or your girlfriend or your boyfriend
or your parents or to anybody at all,
you're not ready.

don't be like so many writers,
don't be like so many thousands of
people who call themselves writers,
don't be dull and boring and
pretentious, don't be consumed with self-
love.
the libraries of the world have
yawned themselves to
sleep
over your kind.
don't add to that.
don't do it.
unless it comes out of
your soul like a rocket,
unless being still would
drive you to madness or
suicide or murder,
don't do it.
unless the sun inside you is
burning your gut,
don't do it.

when it is truly time,
and if you have been chosen,
it will do it by
itself and it will keep on doing it
until you die or it dies in you.

there is no other way.

and there never was.

Tohle dílo je božské samo o sobě. Už první četba vás naprosto dostane. Je to něco, čím by se dnešní pisálkové měli řídit. Je to tak trefné, přesné, bolestně upřímně... Je to prostě dokonalé. Jakmile si tohle přečtete, poznáte, jestli jste opravdu spisovatel, nebo si na něj jenom hrajete.

How Is Your Heart? - Charles Bukowski

during my worst times 

on the park benches 

in the jails 

or living with 

whores 

I always had this certain 

contentment- 

I wouldn't call it 

happiness- 

it was more of an inner 

balance 

that settled for 

whatever was occuring 

and it helped in the 

factories 

and when relationships 

went wrong 

with the 

girls. 

it helped 

through the 

wars and the 

hangovers 

the backalley fights 

the 

hospitals. 

to awaken in a cheap room 

in a strange city and 

pull up the shade- 

this was the craziest kind of contentment 

and to walk across the floor 

to an old dresser with a 

cracked mirror- 

see myself, ugly, 

grinning at it all. 

what matters most is 

how well you walk through 

the fire.

Tato báseň mě dostala hlavně poslední větou. Starší sestra mi ji kdysi napsala do věnování Zlodějky knih - od té doby si tohle heslo opakuji, dodává mi sílu, energii a hlavně bojovné smýšlení v dobách vzdávání. Tohle dílo taky trochu poukazuje na život autora, ale já jsem tolik unesená tím koncem, že se ke zbytku - myslím, že bez újmy - nebudu vyjadřovat.

Alone - Edgar Allan Poe

From childhood's hour I have not been
As others were; I have not seen
As others saw; I could not bring
My passions from a common spring.
From the same source I have not taken
My sorrow; I could not awaken
My heart to joy at the same tone;
And all I loved, I loved alone.
Then- in my childhood, in the dawn
Of a most stormy life- was drawn
From every depth of good and ill
The mystery which binds me still:
From the torrent, or the fountain,
From the red cliff of the mountain,
From the sun that round me rolled
In its autumn tint of gold,
From the lightning in the sky
As it passed me flying by,
From the thunder and the storm,
And the cloud that took the form
(When the rest of Heaven was blue)
Of a demon in my view.

Nevím, jestli to tak přijde jenom mé maličkosti, ale tohle dílo jednoznačně shrnuje mé dětství. Nenašla jsem verš, který by vybočoval z mých norem. Je to tak dokonale sedící a ladící, až mě z toho mrazí v zádech. Poe je fakt třída - a tohle je toho jasným důkazem. Má to hlubokou pointu, krásnou myšlenku - a hlavně dokonale vytvořené znění.

A Minor Bird - Robert Frost

I have wished a bird would fly away,
And not sing by my house all day;

Have clapped my hands at him from the door
When it seemed as if I could bear no more.

The fault must partly have been in me.
The bird was not to blame for his key.

And of course there must be something wrong
In wanting to silence any song.

Zase ten extrémně nádherný konec. Samozřejmě musí být něco špatného ve chtíči po utišení všech písní. Od tohoto autora jsem toho moc nečetla, abych se přiznala, a pokud ano, tak jen nevím, že to psal on. Každopádně tohle je krátké, stručné - a i tak to nezklame. Tohle je něco, co by se mělo opěvovat, protože... Má to smysl. Má to pointu. Je to přenádherné.

Ke všem těmto dílům mě přivedla Kaisa (odkaz na blog najdete vpravo), které bych moc chtěla poděkovat za uvedení do světa veršů, kritiku mých básní, podněcování ke čtení skvostů a za věnování u Zlodějky knih, na které nikdy v životě nezapomenu. ^^

Mějte se fanfárově, doufám, že se brzy zase uvidíme.

S láskou,

NiallHoranAteMe Xx.

PS: Oddelovače ©Alinia