Recenze: Nezlomný

Zdravím!
Nikdy jsem s recenzemi nechtěla začínat, protože to není můj šálek kávy, navíc jich na internetu najdete nepřeberné množství, ale kdosi napsal, že se těší, až nějakou napíšu, a já nechci nikoho zklamat, proto jsem se rozhodla, že o knihách, které mě vážně chytly za srdce, přeci jen něco málo napíšu, abych ty úžasné skvosty dostala do vašeho podvědomí. Dnes se podíváme na knihu Nezlomný, která je mým nejoblíbenějším dílem vůbec.

Název: Nezlomný
Autor: Laura Hillenbrand
Nakladatelství: Jota

Anotace
Knižní předloha nového filmu Angeliny Jolie. Scénář k filmu napsali bratři Coenové.

Laura Hillenbrandová vtělila do Zamperiniho románové biografie kus válečné historie. Podařilo se jí z historických faktů vytvořit nádherný dobrodružný příběh, jenž podává mimořádné svědectví o nezlomnosti lidského ducha.

Na začátku byl malý kluk rostoucí pro polepšovnu – Louis Zamperini, syn italských emigrantů. Naštěstí ho uchvátilo běhání. Z rváče a zlodějíčka se stal nadějný běžec, který to roku 1936 dotáhl až na olympiádu v Berlíně. Zdálo se, že Louise čeká hvězdná kariéra vrcholového sportovce, jeho plány však překazila válka.
Narukoval k americkému letectvu a jako bombometčík absolvoval mnoho úspěšných letů, než se jednoho osudného květnového dne roku 1943 jeho letoun zřítil do Tichého oceánu. Z deseti členů osádky se zachránili jen tři a přes čtyřicet dnů bojovali o přežití v malém člunu uprostřed nekonečné vodní plochy. Jen díky obrovské houževnatosti a schopnosti poradit si ve zdánlivě beznadějných situacích dokázal Louis překonat kruté strádání, hlad a žízeň, věčné útoky žraloků i ostřelování z nepřátelského bombardéru. Netušil, že ještě horší chvíle ho teprve čekají. Když konečně spatřili pevninu, padli do zajetí Japonců.
Dva roky prožil v japonských zajateckých táborech, trýzněn hladem, otrockou prací i nelidskými dozorci. Přežil i zajetí, ale z války se vrátil zraněný na těle i na duchu. Muka válečných vzpomínek a nenávisti byla tak strašlivá, že svůj vztek začal utápět v alkoholu. Přece jen se však dokázal vzchopit a najít cestu k odpuštění.

Louis Zamperini žil velmi aktivním životem, pravidelně vystupoval se svým programem pro studenty, problémovou mládež i seniory a jako čestný host se účastnil řady sportovních událostí. V roce 1998, v den svých 81. narozenin, nesl olympijskou pochodeň na olympiádě v japonském Naganu. V padesátých letech vyšla jeho autobiografie S ďáblem v patách (Devil at my Heels, 1956) a dva dny před svou smrtí dokončil novou knihu Nevzdát se, nepodlehnout (Don't Give Up, Don't Give in, 2014). Louis Zamperini zemřel v červenci 2014, ve věku 97 let, pár měsíců před premiérou filmu, který o něm natočila Angelina Jolie.

Můj názor

Tuhle knížku jsem si koupila hlavně kvůli tomu, že jsem už třikrát viděla film, který byl podle ní natočen. 2 hodiny, 17 minut a 28 sekund naprosté dokonalosti, napětí, strachu, bolesti, odpuštění a války. Jak už jistě valná většina z vás ví, miluji válečná témata celým svým srdcem - a Nezlomný ovládl celé mé srdce na zbytek života. 

Knížka sama o sobě je psána spíše životopisně (čím to bude, když je to životopis?), což mě při prvních kapitolách dosti překvapilo, ale během chvilky jsem si na to dokázala zvyknout. I když jsem očekávala spíše příběhové vyprávění, jsem ráda, že tam bylo i trochu faktů - a jsem nakonec i o dost radši, že je to psáno vlastně tak, jak to je.

Celou dobu, co jsem četla, jsem se téměř nedokázala odtrhnout a pokaždé, když jsem musela stránky založit a opustit četbu, skoro jsem si zlomila srdce. Nezlomný je kniha, ke které se moje duše a mysl upíná už od prvního okamžiku, kdy jsem ji měla možnost otevřít.

Tuhla mi krev v žilách. Nejdříve šlo všechno jako po másle, navíc jsem věděla, co se stane, protože film znám nazpaměť, ale i tak v něm vynechali dost podstatných kroků, které musel můj milovaný Louie udělat, než se dostal na svobodu. To, co tenhle hrdina prožil, je strhující a neuvěřitelné. To, čím si musel projít, by nezvládl skoro nikdo z nás. Je to příběh pojednávající o muži, který se stal mým osobním hrdinou a idolem. Síla, kterou dokázal vynaložit na to, aby zachránil svou čistou mysl, je neskutečná.

Byla jsem připravená na všechno, ale i tak jsem byla překvapená. Když vidíte film, přijde vám Louieho cesta spletitá a nekonečně bolestná, ale jakmile si přečtete knihu, pochopíte, že to bylo ještě mnohem horší. Prošel třemi japonskými zajateckými tábory, byl vězněn téměř po celou dobu svojí válečné existence. Japonci se vyžívali v trýznění a rádi mučili, ale když si na Louieho zasedl největší sadista všech táborů, měl to náš hrdina ještě těžší.

Musel snášet mnohem více bytí než ostatní jen proto, že byl nezlomný. Dokázal si uchránit čistou mysl, přežil 47 dní na otevřeném moři, a i když tam zemřel jeden člen posádky, spolu se svým kamarádem Philem se dokázali dožít konce války. Jakmile byl zajat, přestaly se mu dít dobré věci. Už neměl takové štěstí jako kdysi - když běhal (dokonce i na olympiádě). Japonci ho chtěli využít k propagandě, a i když věděl, že bude trpět, když odmítne, přesto řekl ne.

Několikrát byl smrtelně podvyživený, trpěl beri-beri a úplavicí, smrt mu dýchala na krk... A přesto zemřel teprve před rokem a kouskem na zápal plic. Tenhle muž dokázal přežít vlastní smrt. Až do posledního okamžiku věřil, doufal, upínal se k Bohu a prosil o život. I když v táborech prakticky jen přežíval a chodil za smrtí, nikdy se nevzdal. A když konečně přišlo osvobození, i nadále trpěl.

Po válce ho zastihla posttraumatická stresová porucha, a i když si ho vzala nádherná Cynthia, život mu šel rázně z kopce. Watanabe - jeho osobní mučitel, desátník, který si na něm po několik měsíců užíval své sadistické choutky - ho pronásledoval ve snech, znovu a znovu ho mlátil přezkou opasku a rozrážel mu lebku. Louie propadl alkoholismu a stala se z něj - dalo by se říci - tak trochu troska. I po narození dítěte to nebylo lepší. Neměl práci, příležitostně získal nějaký obnos peněz, ale po další investici bylo všechno zase pryč.

Teď přichází zlomový okamžik, který tak trochu ovlivnil o moje - řekněme dosti radikální - smýšlení. Louie si vzpomněl na svůj slib, ve kterém se mimo jiné zmínil o tom, že pokud přežije válku, zasvětí celý zbytek svého života Bohu. Billy Graham tehdy objížděl Ameriku a vracel jí smysl života, snažil se do lidí opět vnést kousek víry. A i když Louie při jeho vyprávěních dosti trpěl, nakonec se právě díky němu naprosto odevzdal bohu.

Teď už tedy ta spojitost s mou maličkostí. Celý život jsem byla zarytý ateista, který věřil jen a pouze ve vědu. Všechno jde dokázat, když se chce. Jenže po přečtení téhle knihy jsem začala být trochu na pochybách. Ne, že bych v něco začala věřit, ale mé vyznání vědě se dosti umírnilo a už jsem přestala říkat, že Bůh je kravina, kterou si kdosi vymyslel, aby popsal věci, kterým nerozuměl. Nezlomný mi přinesl jiný pohled na věc a umírnil mé myšlenky. Nevěřím v Boha a pravděpodobně ani nikdy nebudu, ale tahle kniha mi dala jasný, čistý a krásný pohled na věc.

Nakonec už je jen nutno vypsat několik přídavných jmen, která by charakterizovala můj vztah k této knize či názor. Dokonalé, nepopsatelné, nesmírně perfektní, krásné, smutné, bolestné, plné života a smrti, odhodlané, nebojácné, plné syrové touhy po přežití, plné beznaděje, úžasně zaznamenané, básnicky řečeno smrtelné, dech beroucí, srdce zastavující, způsobující tuhnutí krve, nezlomné...

Tahle kniha mi toho do života přinesla dost a autorce za to budu do konce svého života vděčná. Hlavně děkuji za hrdinu. ^^
Louie, jsi ten největší bojovník, kterého jsem kdy měla možnost poznat (i když jen knižně). Vzhlížím k tobě, jsi mým idolem.

S láskou,
NiallHoranAteMe Xx.