Stoupám k hlubinám proklatě nebeským,
naslouchám řehotu zbraní, uprostřed bitevního pole spím.
Samopal o další náboje žalostně prosí,
jeden poskok, který teď zakrvácený padá, mu je až k nohám nosí.
Utichla bouře, žalostný zpěv premiéru prožívá,
bestie lidské baží po mase, zabíjí, když nikdo se nedívá.
Nic z toho však omylem není,
ubozí zabijáci, už cítíte se vinní?
Vše účel svůj a hodnotu nese,
pročpak osud vás k pekelným branám veze?
Hnijící zatuchliny ožírají hladové hyeny,
vojáčci, jak moc jste ve své víře zmýlení?
Poslední kulky do hrudi prožírají se,
již navždy zůstanou ve sladkém zrádcově mase.
Škaredý úsměv do tváře se vtírá,
kdopak rozkládající se mrtvoly hrdinů posbírá?
Válka končí, salvy slávy zní
pro ty, jež bezmyšlenkovitě promrhali tolik dní.
Poslední kousíčky vojáčka vítr s prachem odvane,
na jeho jméno ani zabiják nikdy nevzpomene.
Válka je super. Fakt. Jen ta básnička není nic moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat