Vím, že jsem říkala, že se neuchýlím k tomuto typu článků, ale nemůžu si pomoct. Ta knížka mě prostě dostala, protože i když jsem se nezamilovala do hlavního hrdiny (a to se mi děje sakra často, vlastně pořád), přesto mě chytla za srdce a svým způsobem mě prostě a jednoduše odrovnala. Ano, Charlie je sice trochu stydlivý, ale já ho zbožňuju.
Název: Ten, kdo stojí v koutě
Autor: Stephen Chbosky
Nakladatelství: Brio
Anotace
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.
Můj názor
O Charliem jsem ani nechtěla číst, protože tuhle knížku má ráda jedna youtuberka, jejíž vkus se mi fakt příčí, ale nakonec mi sestra řekla, že je Charlie roztomilý a měli bychom se seznámit. Těšila jsem se na to, protože i když jsem předtím měla předsudky, věděla jsem, že co ségra označí za roztomilé a nedejbože krásné, to musí být už extra třída. Nejprve jsem nechápala formát knihy a obecně její dělení, protože dopisy jsou (snad podle určité logiky) děleny do částí, ale nad tím jsem zas tak moc neuvažovala.
Jakmile jsem knížku otevřela, nemohla jsem ji zavřít. Začala jsem ji číst ale večer a další den byla škola, tak jsem musela jít spát a nechat Charlieho ještě na chvíli tajemného. Formát dopisů je tak krásně osobně neosobní, až mi to hnalo slzy do očí. Vím prakticky jenom to, co Charlie pustil, ale na druhou stranu si nejsem jistá, jestli bych něco víc ještě vědět potřebovala.
Charlie je neskutečně roztomilý člověk. Potřebovala bych hodně adjektiv, abych mohla popsat jeho osobnost dokonale, ale budete se muset spokojit s tím málem, co v tento okamžik vyplodím. Je pozorný a všímá si lidí. Stojí v koutě a ví, kdo brečí v jejich rodině. Má spoustu tajemství se spoustou lidí, je přátelský, oddaný a hodný. Upřednostňuje pocity ostatních před svými, dokonce tak moc, že holku, kterou miluje, raději neobohatí o své pocity, protože si není jistý, jestli by to chtěla. V nějakých ohledech mi připomíná mě samotnou, až mě skoro šokovalo, jak moc jsme si podobní.
Od začátku čtení jsem neměla pochyb o tom, že celou dobu se budu cítit grandiózně a nepopsatelně. A fakt je to pravda. Dokonce jsem si tu knížku vzala do školy, což teda obvykle nedělám, protože se raději o přestávkách učím, ale tohle prostě nešlo nechat doma. Není to extra dlouhé, ale pokud chcete našeho malého roztomilého chlapce vnímat všemi doušky, nepřečtete to za jeden den. Já se Charliemu věnovala asi týden a za tu dobu jsem si jeho povahu neskutečně oblíbila.
I když se zdá jako dokonalý člověk, není tomu tak. Nemá přátele (alespoň prvních pár dopisů), nosí v sobě tíhu minulosti a nedokáže se pořádně projevit. Je plachý, v určitých okamžicích i stydlivý, ale pokud se má poprat za kamarády, jde do boje. Přijde mi jako dokonalý prototyp kluka, ale... Všechno má své stinné stránky, protože nikdo není dokonalý, že?
Charliemu je vytýkáno, že nedává najevo svůj názor a oddaně pomáhá ostatním, aniž by se zajímal o sebe. Ono to rozkrájení se pro ostatní je fakt fajn, ale meze by to rozhodně mít mělo. Navíc je tam jedna věc s Charlieho nejoblíbenější osobou, kterou nikdo nečeká a která jistě všem vrazí kudlu do srdce (jo, vím, že se píše do zad, ale tohle bolí u toho tlukoucího orgánu).
Celou dobu budete jako na trní a budete chtít vědět víc, ale jak je již psáno výše, Charlie píše dopisy, kde bohužel cenzuruje odpovědi na vaše otázky. Je to ohromující zážitek číst tu knihu. A navíc Charlie zbožňuje literaturu a rozumí jí. Knížky se snaží chápat z trochu jiného úhlu a je prostě geniální, i když má občas nějaký ten panický záchvat...
Neskutečně moc se mi líbí ten pohled na cestu dospělostí, který Stephen Chbosky poskytuje. Já osobně vyrůstám jinak (ještě aby ne), ale tohle je nádherná ukázka ztracené existence, která chce někam zapadnout a která si myslí, že přijímáme lásku, kterou si zasloužíme.
Film sice není tak dobrý jako knížka, protože v něm vypustili Charlieho začátky s cigaretami a alkoholem, ale co už, všechno tam nacpat nemůžou. Pokud vám nevadí líbání kluků, pak vřele doporučuji (není tam toho tolik, ale i homofóbní organismy nám chodí po světě).
Abych to uzavřela, takhle knížka je prostě dokonalá. Nenašla jsem na ní žádnou chybu, protože tam podle mě prostě žádná není. Je to nádherné, roztomilé, kouzelné, ohromné, uchvacující, dokonale perfektní. Není to sice mé nejoblíbenější dílo, ale rozhodně se to dotklo mého srdce i mé mysli.
Nad Charliem přemýšlím poslední dobou docela často a uvažuji nad tím, jaké by to bylo ho potkat a popovídat si s ním o tom všem, co anonymnímu klukovi napsal. Je to něco, co vás prostě dostane, i když si budete hrát na nedostupné. Není možné, aby ta knížka s vámi nic neudělala, protože ona ví, chápe a vytváří otázky, které vás budou hlodat celou věčnost.
Za mě 13 z 10 (protože 13 je moje oblíbené číslo, heh).
To je pro dnešek vše, snad jsem vám alespoň trochu vryla do paměti tuhle knížku a možná si ji díky téhle recenzi i někdo přečtete.
Uvidíme se zase brzy.
S láskou,
NiallHoranAteMe Xx.
Žádné komentáře:
Okomentovat