Recenze: Holding Up the Universe

Zdravím!
Dlouho jsem se neozvala, ale nebyl čas. A on sem stejně nikdo moc nechodí, takže příliš nechápu, komu se pořád omlouvám. Pravděpodobně jen sama sobě. Dneska to bude opět recenze na knížku, protože bych si neodpustila, kdybych tady na blogu o ní nenechala ani slovo.

Název: Holding Up the Universe
Autor: Jennifer Niven
Nakladatelství: Penguin Books

Anotace

Okouzlující love story, která vás dostane!

Každý si myslí, že dobře zná Libby Stroutovou – tuhle odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem „nejtlustší teenagerka Ameriky“ otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila – a nejen co se váhy týče. Stejně tak si každý myslí, že dobře zná i Jacka Masselina. Mezi spolužáky je oblíbený, randí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií – není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá. Když tedy na sebe Stroutová a Masselin rázem narazí ve škole, svět se obrátí vzhůru nohama – minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!

Můj názor

Z té anotace prostě brečím. Je tak mimo jako Hitler v posledních dnech druhé světové, když byl zavřen ve svém bunkru. Ta knížka je něco mnohem víc, vůbec bych to nenazvala dojemnou teen love story, malérem a bůhví ještě čím...

I když jsem četla originál v angličtině (nebo možná právě proto), užila jsem si knížku plnými doušky. Hltala jsem každé slovo, prožívala každý okamžik a nechávala do sebe vstupovat celý kouzelný příběh. Četla jsem i první knížku autorky, takže jsem měla tušení, co můžu očekávat, ale tohle bylo, alespoň pro mě, něco naprosto překvapivého.

Libby je naprosto dokonalá postava, i když nemá dokonalou postavu. (Zasmějme se mému slovnímu humoru.) Přestože má za sebou poměrně náročný kus života a dlouhou cestu hubnutí, dokáže si hlavu poskládat tak, aby vyzařovala odhodláním. Je krásně plachá a přitom silná, bere si k srdci narážky ostatních, ale v hlavě si je dokáže rozumně rozdělit.

Jack je... hodně podobný Finchovi z prvotiny autorky. Zvláštní chlapec, co jen potřebuje, aby ho někdo poslouchal, aby někdo sledoval okolí a vnímal, ne se jen díval. Trpí prosopagnosií a nedokáže rozeznat obličeje lidí, kteří mu jsou blízcí. I když je opravdu cool a má děsně sexy afro, které je zázrakem přitažlivé i v dešti, je magické dívat se pod jeho kůži a sledovat, jak temně obalené myšlenky kolují jeho žilami.

I když mi přišlo, že první polovina knížky byla trochu o ničem a jednalo se vlastně jen o úvod, na konci jsem pochopila, proč to tak muselo být. Je spousta věcí, co čtenář musí pochopit, aby se dokonale dostal do mozkových buněk hlavních postav. Jejich příběhy jsou reálné, nejedná se o fikci, která má nulovou pravděpodobnost pravdivosti.

Hypoteticky by se mohli mít rádi. Hypotetická šikana není příjemná. Hypotetická smrt není smrt. Z knížky jsem si odnesla spoustu zajímavých názorů a pohledů na svět, s postavami jsem prožívala každé bodnutí srdce, radostné poskočení a pláč. Byla to první knížka, u které jsem se usmívala nejen uvnitř, ale i v realitě. 

Přesto, že příběh není nijak extrémně komplikovaný a s obyčejnými postavami by se pravděpodobně jednalo o typickou teen love story, tajemno Libby a Jacka dodává celé atmosféře to pravé koření a přináší tak komukoliv, kdo knížku otevře, naprosto jinou dějovou linii, než na jakou je připraven.

Tuctové? Ani omylem. Odhodlání, síla se postavit výzvě, schopnost vypořádat se s krutou realitou nedokonalosti, neutuchající touha po lepších zítřcích a ohromná způsobilost k předvedení se - to vše dělá tenhle svazek naprosto jedinečný. 

Libby je tím, kým bych chtěla být. Tanec je v ní, nebojí se ukázat, miluje celým srdcem, bojuje do posledního úderu srdce. A má i své slabé chvilky. Jack je tím, kým by mohl být můj přítel. Vně je silný, ale uvnitř skrývá spoustu tajemství. Oba dva dohromady se krásně doplňují a s odstupem několika hodin po dočtení mohu říci, že společně by mohli být mnou, nebo alespoň tím, kým bych si přála být.

Všichni jste chtění. Velcí. Malí. Vysocí. Nízcí. Pěkní. Obyčejní. Přátelští. Plaší. Všichni jste potřební. Všichni jste sami sebou. A jste dokonalí.

Tato knížka mě naplnila neskutečným množstvím pozitivní energie, dodala mi spoustu odvahy a ukázala mi, že můžu být kýmkoliv, kým budu chtít, pokud budu mít dost síly. A dost síly máme všichni. Možná, že se jedná o příběh plný lásky a dospívajících dětí, které hledají sami sebe, ale pro mě má každé slovo třetí rozměr. Jedná se o dílo, které jen tak nezahodím. Pravděpodobně si ho schovám do poličky v hlavě a za pár let ho znovu vytáhnu.

A kdybych náhodou někdy přestala rozeznávat obličeje, tak myslím, že můj vysněný Jack společně s Libby pro mě nikdy nebudou cizí.

Snad se ozvu zase někdy s něčím novým, nebo možná s recenzí, kdo ví.

S láskou,

NiallHoranAteMe Xx.